STAŘEČ

Městys Stařeč leží v mělké kotlině nedaleko okresního města Třebíče v nadmořské výšce 455 m n. m. Obcí protéká Stařečský potok pramenící v nedalekých heraltických kopcích, který se v Třebíči vlévá do řeky Jihlavy. V průběhu historie měnila osada název od Starice, Steritz, Starč. Dnešní název Stařeč má obec úředně od 18. března 1925. V roce 2007 jí byl navrácen titul městys. Součástí městyse Stařeč jsou místní části Červená Hospoda a Kracovice.

Historie Starče začíná pravděpodobně v pátém století, kdy údajně na místě Starče stávalo slovanské hradiště. Historicky je podloženo, že Stařeč ležela na spojnici dvou raně feudálních cest. Především to byla cesta z Brna do Jindřichova Hradce přes Rosice, Kralice, Náměšť nad Oslavou, Třebíč, Stařeč, Rokytnici, Římov, Starou Říši a dále na západ. Dále to byla spojnice Jemnice a Třebíče, přicházející do Starče od obce Mastník. Podle písemných historických pramenů je Stařeč jmenována ve výčtu 78 osad a míst, která se vyskytla jako dar Přemyslovců Oldřicha a Litolda v zakládací listině třebíčského kláštera z roku 1101. První písemná zmínka o obci Stařeč je v listině z roku 1259, ve které je uváděn Hedmarus „de Steritz“. Za renesance zřejmě zemědělské městečko dobře prospívalo, což dokládá stavba původní renesanční radnice i přestavba kostelní věže. Budova staré renesanční radnice měla štít se lvem a věžičku s poplašným zvonem. Tato původní budova byla přestavěna v roce 1909.

Při návštěvě městyse Stařeč rozhodně stojí za zhlédnutí kostel sv. Jakuba Staršího, který byl zřejmě pozdně románský, s orientací východ západ a s přístupem mohutnou věží. Středověká věž byla přestavěna jako pozdně renesanční (v rozmezí let 1597 – 1620). Na fasádách věže jsou renesanční sgrafita, která armují rohy věže a hodinové ciferníky. U mostu přes potok Stařečka se nacházejí památkově chráněné sochy sv. Jana Nepomuckého a Blahoslaveného Jana Sarkandra.